Okna 2012
(O Knihovnických Aktivitách)

Motto: Fantazie je důležitější než informace.
Albert Einstein

První ročník přehlídky se konal v Městské knihovně Chrudimi.

Dobrá zpráva o průběhu a výsledcích 1. ročníku přehlídky OKNA (O KNihovnických Aktivitách) k nahlédnutí zde.

TEXTY BESED

Ray Bradbury - Burácení hromu

Jitka Jílková - Městská knihovna Most

Povídku najdeme v knihách

Kaleidoskop a jiné povídky (2009)
Kaleidoskop (1989)
Labyrint (1962)

Je zapotřebí zajistit místo k tvoření pro 4 cca 7 členná družstva, propisku a papír pro každé družstvo. Stejně tak je třeba si připravit klíč, podle kterého rozdělíte děti do skupin. Osvědčil se mi náhodný výběr dětí. Když jim dám možnost vybrat si, s kým budou ve skupince, bývají výsledky skupin značně rozdílné. Utvoří se skupina premiantů a skupina slabších žáků. Osvědčilo se mi rozdělit je pomocí míčků 4 barev. Házím míčky, říkám chytejte a posléze si děti sednou k sobě podle barev míčků, které drží v ruce. Do družstev však třídím děti až v průběhu předčítání, zpočátku sedí bez rozdělení.
Nejprve řeknu pár slov o Ray Bradburym. Narodil se v roce 1920 ve státě Illinois. Říkám dětem zajímavost, že v roce 1932 se kouzelník dotkl při produkci nosu Raye Bradburyho a řekl: „ Žij věčně!“ Proto se údajně Bradbury stal spisovatelem.
Povídku začnu číst, ale po chvíli ji spíše vypravuji a sleduji při tom reakce dětí, ptám se na jejich názor. Několikrát zdůrazním, že pokud lovec sejde ze stezky a zabije byť i nepatrného živočicha, může nenávratně změnit historii. Dočtu až k místu, kdy vystrašený Eckels odhazuje pušku a dětem řeknu, že odteď záleží na nich, jak povídku zakončí. Rozdělím je do výše uvedených družstev, nechám jednolivé členy družstev nejprve podepsat celým jménem na papír, který ihned seberu, potom řeknu, ať dopíší povídku dle vlastního uvážení. Připomenu jim, že mohou změnit celou historii lidstva, nebo vůbec nic. Že to, jak povídka dopadne, záleží pouze na nich. Když děti pracují, vyplňuji jim zatím podle papírků se jmény certifikát nadějného spisovatele. Poprosím o pomoc i paní učitelku. Dám dětem asi 10 – 15 minut času, připomínám, že čas kvapí, aby pracovaly, pokud je nutné, trochu poradím. Na konci děti přečtou, co vymyslely, za svou práci dostanou odměnu- certifikát nadějného spisovatele a potlesk publika.Úplně nakonec řeknu několika větami, jak povídku ukončil spisovatel a poděkuji dětem za jejich dobrou práci.

Doplňky:
Certifikát nadějného spisovatele
Výpravy časem


J. K. Rowlingová: Harry Potter

Miloslav Linc - Knihovna J. Mahena Brno

Havraspár

Kolejní barvy: modrá a broznová
Erbovní zvíře: Orel
Zakladatel koleje: Rowena z Havraspáru
Kolejní duch: Šedá dáma (dcera Roweny)
Ředitel koleje: Filius Kratiknot

„Moudrý starý Havraspár, pokud máš bystrou hlavu, tam důvtipní a chápaví, vždy najdou čest a slávu.“

Dveře nemají heslo, ale otázku, na kterou musí dotyčný znát odpověď.

Nebelvír

Kolejní barvy: červená a zlatá
Erbovní zvíře: okřídlený lev
Zakladatel koleje: Godrik Nebelvír
Kolejní duch: Skoro bezhlavý Nick
Ředitel koleje: Minerva McGonagallová

„Možná tě čeká Nebelvír, kde mají chrabré srdce; odvaha, klid a rytířskost jdou u nich ruku v ruce.“

Nebelvírův meč

Mrzimor

Kolejní barvy: žlutá a černá
Erbovní zvíře: Jezevec
Zakladatel koleje: Helga z Mrzimoru
Kolejní duch: Tlustý mnich
Ředitel koleje: Pomona Prýtková

„Nebo tě čeká Mrzimor: máš jejich mravní sílu, jsou čestní a vždy ochotní, přiložit ruku k dílu.“

Zmijozel
Kolejní barvy: zelená stříbrná
Erbovní zvíře: had
Zakladatel koleje: Salazar Zmijozel
Kolejní duch: Krvavý baron
Ředitel koleje: Severu Snape

„Nebo to bude Zmijozel, kde nastane tvá chvíle – ti ničeho se neštítí, by došli svého cíle.“

Zmijozel je často popisován jako „kolej zlých čarodějů“, ve skutečnosti ne všichni ze Zmijozelu jsou zlí – vlastnostmi, které je spojují, jsou ctižádost a „nebýt dobrý, když z toho neplyne zisk“. Všichni žáci Zmijozelu by měli být alespoň z jedné strany potomky čistokrevných kouzelnických rodin.

***

Na počátku otázka: „Kdo zná Jindru Hrnčířů?“
Děcka nevědí, chytají se jen letmo. Otázkami jen drobně naznačovat – „Takže nikdo ho nezná? Nečetli jste o něm něco? Neviděli jste o něm film v kině? Vy jste opravdu neviděli ani jeden film?“ -> pointa – Jindra Hrnčířů je český překlad jména Harry Potter.
Pak brainstorming – co znají z Harryho Pottera, jestli ho četly, jestli ho viděly. Většinou vědí, o co jde.

Příjezd do Bradavic
Vymámit z dětí, jak to celé začíná – příjezd do bradavic vlakem (z jakého nádraží – důležité pak pro představení autorky), cesta do hlavního sálu, Brumbálův proslov.
Losování z moudrého klobouku (papírová čepice apod.) – děti jsou podle barevných lístečků zařazeny do jednotlivých kolejí – vysvětlení pravidel (koleje spolupracují, získávají body – i mínusové – a vítězná kolej dostane cenu).
Povídání o jednotlivých kolejích, doplňování do lístečku – za každou odpověď, co bude dotyčný vědět, body pro danou kolej – píše se na tabuli – lze podrobněji, ale lze i zkrátit na nejdůležitější body (plus se třeba zeptat na hrdiny z daných kolejí)

Bradavičtí duchové
Za každého dalšího kromě kolejních body (za jméno + za historii) – duchové skuteční: vyvolávání duchů, víra v duchy, duchařské historky (zde možno případné spojení s horrorem)

Přes koleje a duchy k samotné myšlence školy čar a kouzel – i jiné školy (které? Body!) – většinou vynechávám.

„Nyní zahájíme náš školní rok výukou.“ Vybrat si předměty, které zvládám a chci, je možné udělat i delší cyklus a během každé hodinky probrat jenom jeden z předmětů a mít to vážně po celý rok :-)
Při troše hereckého nadání lze i imitovat učitele daných předmětů :-)

Dějiny čar a kouzel
(o skutečné historii magie, o alchymistech, legendách apod.)

Mýtičtí a skuteční čarodějové?
Krátké povídání o každém z nich, případně když je víc času i vymyslet nějaké úkoly.
Merlin
Kirké – proměnila Odyssea v prasata
Faust
čarodějnice z Blair – pouze pro starší

Skuteční z historie
John Dee – snažil se získat moudrost
Nikolas Flamel – vynálezce Kamene Mudrců
Alchymisté – snažili se vyrobit kámen mudrců, zlato a jiné další věci; předchůdci naší chemie; Rudolf II.
Templáři – jejich historie, obviněni z démonologie
Čarodějnice – hony na čarodějnice, poznávání, mučení (!), upalování

Obrana proti černé magii

Co je černá magie? Třeba Voodoo – propichování panenky a ovládání na dálku
Bubáci – skrývají se pod postelí, mají podobu toho, čeho se nejvíc bojíme (povídání o strachu, horroru, apod.); lze na tom postavit i celá beseda (+ bradavičtí duchové – jiní duchové – jiná černá magie – čarodějnice – vymýtání ďábla – démoni atd.)

Jasnovidectví

Věštění – viz HP (učitelka Trawleyová?) – z čajové sedliny, kávových zrnek, z vnitřností, z letu ptáků, z tuky atd. Hermiona uznává jenom numenorologii.
Věštění z ruky – čára života, hlavy atd. – vypovídají spíše o nervovém vypětí a o povaze člověka, než aby říkaly, co se stane v budoucnu
Věštění z karet – každá karta má nějaký význam, je několik způsobů, jak to řešit.

Péče o kouzelné tvory

Povídání o mýtických tvorech, o dracích atd. Opět na tom zle postavit celou besedu

Kouzelné formule

Návrat ke světu HP – jaké kouzelné z tohoto světa znají (a jaké z našeho). Co způsobují (lze i pomocí soutěže)

Svět kouzelníků ale není jenom o kouzlech, ale i o všem okolo:
Famfrpál – kouzelnická hra
Ministerstvo kouzel – zahlazuje stopy po kouzelnících a po kouzlení a má na starosti řešení prohřešků. Azkaban – vězení pro zločince Vězeň z Azkabanu: krátce příběh (neznají-li)

Autorka
Joana Kathleen Rowling
Po rozvodu s dcerkou chudá, píše pro radost, první díl jí nechtěli vydat, ale hned poté se stal úspěšným, od té doby zájem roste. V Čechách se zpožděním, překladatelé Vladimír a Pavel Medkovi.
Zakázané obrázky a dramatizované čtení, fanouškovské překlady
kluby, internet kniha a film – v čem jsou rozdíly, v čem je kniha lepší, v čem film lepší. Kolik znáte? Na co se těšíte? Kdo je hraje? Atd.

Vyhodnocení soutěže – vítěz školního poháru – získá drobnou cenu, spojitost s HP, zbytek dostane bertíkovu fazolku tisíce chutí (bonbon v odpovídajícím obalu) :-)

Doplňky:
Věštění z ruky
Obrázky
Tabulka
Kouzla
Hymna



Ve stínu vědy a techniky...aneb otcové velkých myšlenek

Tereza Jačmeníková - Městská knihovna Havířov

Besedu pro žáky 2. stupně začínáme představením. Poté navazujeme na první konverzaci s žáky a ptáme se jich, zda dokážou definovat pojem Science fiction a Fantasy a zda vědí, jaký je mezi nimi rozdíl. Následuje otázka a konverzace s žáky, zda by dokázali říci, čím je žánr Fantasy a scifi literatuře prospěšný. Zda světu a jeho kultuře něco přinesl, či zda obohatil i jiné vědní obory kromě literatury. Po polemikách a konverzaci s dětmi si nakonec rozdělíme Scifi a Fantasy do 3 oblastí.

První tvoří vynálezy, o kterých autoři Scifi a Fantasy psali již dávno před vynalezením, a které se opravdu staly součástí našeho života a doby (tank, lety na měsíc, roboti....).

Druhá oblast bude obsahovat vynálezy, myšlenky, bytosti, jejichž existence není vědecky, ani jiným způsobem doložena, ale spekuluje se o nich (UFO, bájné bytosti (nosorožci, skřítci, víly), jiné světy apod..). Třetí oblast je oblast týkající se různých myšlenek, názorů a hrozeb, které by v budoucnu mohly přijít, a které, pokud si jejich nebezpečí uvědomíme včas, máme šanci ovlivnit a nedopustit, aby se staly naší součástí, jako věci v oblasti první (zákaz knih, omlazování, navláda techniky apod...)

Všechny 3 oblasti máme napsány na lístku, které připneme na magnetickou tabuli do sloupců. Pak začneme se samotnou prezentací. Představíme dětem nejznámější autory Science fiction a Fantasy, řekneme nějaké zajímavosti z jejich života, díla a jak svým dílem ovlivnily literaturu science fiction a Fantasy. Následně pak autora zařadíme do příslušné oblasti, kde patří. Dětem představíme zpočátku předchůdce literatury Science fiction a to Mary Shelley, E. A. Poea, H. G. Wellse a Julesa Verna. Pak dále představíme autora Raye Bradburyho a popovídáme více o jeho knize 451 stupňů Fahrenheita. Podle možností žákům pustíme ukázku z filmu. Důležité je dětem objasnit myšlenku z díla (v budoucnu jen technika a bezstarostnost, vzdělání zatraceno). Dále pak popovídáme o autorovy I. Asimovi. Představíme jeho dílo Já, robot a v této souvislosti zmíníme zakladatele slova robot - K. Čapka, a popovídáme i o jeho díle R. U. R (zahrneme do vyprávění tak i českou scifi). Na ukázku žákům pustíme filmovou ukázku díla Já, robot, kde mají za úkol žáci zjistit, čím chtěl Asimov vylepšit spolupráci s roboty (zákony robotiky, ve filmu se o tom mluví). Dále se pak zmíníme o autoru H. Gernsberckovi, A. C. Clarkovi. Další filmovou ukázku můžeme pustit v souvislosti s autorem S. Lemem. Hovoříme o jeho díle Solaris, pomocí jehož můžeme dětem představit další hrozbu budoucnosti, o které autor v díle pojednává (vědci by dokázali zhmotnit myšlenky lidí). Postupně rozebíráme další autory mezi které patří J. K. Rowling, R. A. Salvatore, J. R. R. Tolkien, T. Pratchett, M. Heitz, O. Neff a Ludvík Souček. O každém autorovy povíme pár vět (pro zajímavost vybrat spíše "pikošky" z jejich života) a vybrat nejčtenější dílo o kterém povyprávět. Na základě obsahu díla, pak autory řadíme do oblastí ke kterým patří. Buď píšeme na tabuli pod jednotlivé oblasti do sloupců, nebo připevňujeme fotografie autorů na magnetickou tabuli.

V závěru lze žákům vysvětlit, jak mohou ovlivnit svět na základě Fantasy a scifi literatury. Sdělíme myšlenku, že můžeme ve scifi literatuře leckdy uchopit více než pouhé dobrodružství, ale také například poselství, jak tomu bylo u Julesa Verna a jeho vynálezech, A. C. Clarka v letech na měsíc, u Asimova a jeho robotech, kteří jsou dnes naší součástí apod. Zároveň podotknout, jak je důležité uvědomovat si hodnoty života, aby nás technika nepohltila jako v případě knihy 451 stupňů Fahrenheita a kromě vynálezů se spíše do budoucna plnily ty hrozby z 3 kategorie.

Prezentace k besedě zde.

AutořiKategorie
Mary Shelley2
E. A. Poa2
H. G. Wellse2
Julesa Verna1
Raye Bradburyho3
I. Asimov1
K. Čapek1
H. Gernsberck1
A. C. Clarkovi1
S. Lem3
J. K. Rowling2
R. A. Salvatore2
J. R. R. Tolkien2
T. Pratchett2
M. Heitz2
O. Neff 1-3
Ludvík Souček1-2



BUDOUCNOST ÚŽASNÁ I DĚSIVÁ v příbězích světové sci-fi

Alice Hrbková, Knihovna města Hradce Králové

Program začíná příchodem v motivačním kostýmu kapitána Nema (improvizovaný "sci-fi" oděv). Kapitán představuje sebe a především svého stvořitele J. Verna coby zakladatele žánru sci-fi a vysvětluje jeho podstatu. K dispozici má obrázky k tématu, které se dají připevnit na nástěnku, tabuli apod. a také můžou kolovat mezi dětmi.
Ze života spisovatele jsou vybrány hlavně kuriozity, nejde o nějaký podrobný životopis. Výklad se směřuje k Vernovu dílu, jeho vizionářství, vynálezům, které popsal a které se časem objevily v praxi.
Na tuto část navazuje malá soutěž, v níž mají děti za úkol pojmenovat záhadný vynález, který jim kapitán ukáže, a definovat jeho použití (stará tavící pistole na balení knih). Návrhy jsou promptně vyhodnoceny.
Výklad pokračuje a soustředí se na knihu 20000 mil pod mořem, je doplněn krátkou ukázkou popisující technické vybavení ponorky.
Po ukázce se řeč stáčí k pokračovatelům J.Verna a dalšímu vývoji žánru. Jsou zmíněni někteří významní autoři jako Bradbury, Wyndham, Asimov atd. a také nově vzniklé podžánry sci fi jako kyberpunk, pulp fiction, hard sf, soft sf, military sf. Je objasněn i pojem fantasy a vysvětlen rozdíl mezi oběma literárními druhy.
Přichází psychohra, kdy děti mají z nabídky deseti osobních předmětů vybrat jeden, který by si sebou vzali na vesmírnou misi. Předměty jsou jednak viditelně vyvěšeny na tabuli, jednak každý dostane seznam na lístku. Výsledky jsou vždy zajímavé a dají se použít pro další rozbor, také z genderového hlediska. ( Použila jsem tyto předměty, samozřejmě se dají obměnit: notebook, pes ,nejmilejší knížka ,fotka rodiny ,oblíbená hračka ,MP3 ,deník ,oblíbené jídlo ,víceúčelový nůž ,klíče od domu)
Program je ukončen stručným resumé. Každý žák dostává sebou informační list se základními údaji a portrétem J. Verna, který je určen k vlepení do sešitu pro pozdější osvěžení paměti.


Inkoustové srdce

Vendula Vachová, Městská knihovna Chrudim

Beseda v pdf ke stažení zde.

Dotazník ke stažení zde.


FANTAZIE JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ INFORMACE

Bc. Zdenka Rytinová, Městská knihovna Kutná Hora

- citát Alberta Einsteina 2*
- Fantazie = obrazotvornost, schopnost vytvářet nové představy na základě dřívějších vjemů a spojovat je do nových celků 3*
4*
5*
6*
- fantasy se jmenuje i jeden literární styl
- rozdíl mezi sci-fi a fantasy : 7*
1) sci-fi – je daleko starší žánr než fantasy 8*
- za první dílo by se dal považovat Frankenstein z roku 1818 autorky Mary Shelleyové
- dalšími autory je např. Julius Verne (je nutné podotknout, že mnoho vynálezů jeho děl, se zhmotnilo v reálném světě dnešní technologie), Karel Čapek, který vymyslel a první použil slovo „robot“
- sci-fi se odehrává ve vesmíru, kde se to se to jen hemží super technologickými prvky. Pobíhají zde lidé s implantáty v mozku, teleporty dávno zastínily hvězdné lodě. Lidstvo dávno nežije na Zemi, ta je zničená po poslední válce robotů.
- sci-fi je psáno tvrdě, bez zbytečného přikrašlování

2) fantasy – automaticky mladší žánr 9*
- J.R.R. Tolkien a C.S. Lewis
- v tomto žánru se děj odehrává na Zemi, popřípadě jiné planetě, kde elfové (hobiti, skřítci, orcové..) brání středověký hrad vůči drakům, velmi jednoduše řečeno.
- u fantasy se spisovatelé snaží navodit atmosféru, popisují ji do detailů, jak se cítí hrdina, co prožívá, jeho myšlenky

10* fantasy také lze rozdělit dle časové osy : na to , které se odehrává v minulosti (nejvíce středověku), a to, které se odehrává v reálném čase 11*, to jsou všechny ty knihy a filmy o opírech, vlkodlacích, andělech…

12* jsou ale také knihy, popřípadě filmy, které mají prvky obou těchto žánrů, za knihu jmenujme např. Hostitele spisovatelky Stephenie Meyerové a film Jamese Camerona Avatar
13*

14* přečíst úvod knihy my si dneska budeme povídat o J.R.R. Tolkienovi a jeho trilogii Pán prstenů, ukážeme si na ní, proč je důležitá fantasie, jak s ní lze pracovat a proč je v mnoha případech důležitější, jak informace, z kterých vzniká

15* J.R.R. Tolkien -John Ronald Reuel Tolkieen (3. ledna 1892 – 2. září 1973) byl anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor, nejvíce známý jako autor Hobita a Pána prstenů.
Kromě Hobita, Pána prstenů, vědeckých pojednání a překladů zahrnuje Tolkienovo dílo množství textů z pozůstalosti o historii fiktivního světa Středozemě, v níž se Hobit a Pán prstenů odehrávají. Část z nich pod názvem Silmarillion uspořádal a vydal autorův syn Christopher.

- Pán prstenů volně navazuje na Hobita aneb cestu tam a zase zpátky, kterou napsal Tolkien pro své děti a dětem také byla určena. Na popud svého bývalého žáka knihu vydal a ta se stala záhy velmi populární a nakladatel si žádal další díly. Kniha Pána prstenů vyšla jako trilogie, ale měla původně vyjít jako jeden svazek, který by měl přes 1000 stran. To ale v letech 1954-55, kdy byly knihy vydány nebylo možné, tak se rozdělila na tři části. 16*

- viděli jste či dokonce četli jste někdo Pána prstenů? Jen tak letmo si připomeneme hlavní zápletku děje, abychom na ní dále mohli pracovat….

17*Hlavními hrdiny společenstva jsou (Společenstvo se dalo dohromady 25. Listopadu 3018 Třetího věku
Hobiti (ukázka z knihy )
Frodo Pytlík
Samvěd Křepelka (Sam)
Peregrin Bral (Pipin)
Smělmír Brandorád (Smíšek)
- proč myslíte, že pan Tolkien dal nejdůležitější úkol, největší zodpovědnost, tomu nejmenšímu národu, národu Hobitů, který ničím nevyniká, není schopný žádných kouzel, nemá zvláštní nadání???
Autor nám tím chce naznačit, že každý z nás, každý obyčejný člověk, je schopen být hrdinou, je schopen nést zodpovědnost, je schopen být důležitý a dokázat mnohé.
Lidé : Aragorn – je představa o skromnosti, oddanosti, čestnosti a také víry v dobrý konec
Boromir – je stejně jako Aragorn potomkem Isuldura, tím pádem mají oba nárok na trůn, ale Boromir na rozdíl od Aragorna se nechá zlákat mocí prstenu, představuje lidské špatné vlastnosti : pýchu, sobectví, touhu po moci. Zároveň nám ukazuje, jak důležité je, vědět všechny informace a vybudovat si z nich vlastní názor.

Elfové – lidé stromů, v díle představují tu nejčistší rasu, ty, kteří vždycky myslí na všechny a na všechno, jsou přátelští, ale plaší a mají nesmírné znalosti. Představují tedy člověka s pevným charakterem, který se nebojí pro své ideály obětovat mnohé
Legolas Trpaslík – Gimli, je rváč, který vyrůstal v podzemí a o problémy na Středozemě se příliš nezajímal. Trpaslíci nikdy neměli rádi elfy, ale mezi ním a Legolasem vzniklo pevné přátelství. Tento vytah pak ukazuje na to, že nemáme soudit lidi podle toho, jak vypadají nebo kam patří, ale podle toho jací jsou.

čarodějové:
Gandalf: je moudrost, vytrvalost, pokora, symbol lidského potencionálu, moci
Na druhé straně proti Gandalfovi stojí Saruman, dříve Gandalfův přítel a učitel. Na jeho postavě je vidět, jak se dá zneužít moc, kterou má ke špatným účelům.

Glum – Glum býval hobitem, když našel prsten moci, nechal se zcela jeho silou ovládnout, byl to jeho Milášek. Měli bychom si dávat pozor na to, co ovládá naší mysl, abychom pak nežili v temné stoce.

Sauron není ani tak postavou jako zlem a strachem, který provádí celou knihu. Je to symbol hrozby a také varovným prstem, abychom se poučili z lidských dějin.

- v díle je pak ještě mnoho jiných postav, které významně či nevýznamně vstoupí do děje a ovlivní ho. Tyto představy symbolizují lidské vlastnosti, jak ty dobré, tak ty špatné.

My jsme si představili ale jen ty nejdůležitější. Teď mi někdo řekněte, proč bylo Společenstvo prstenu ustanoveno 27.listopadu 3018 Třetího věku? Autor nám chtěl naznačit, že síla je v pospolitosti, že když se lidé spojí, dokáží zlomit i takovou hrozbu jakou je Sauron.
- Sám J.R.R. Tolkien byl ve válce a do značné míry Pán prstenů vznikal právě za války a autor z ní dosti čerpal. Pojďme si nyní podívat na jisté souvislosti.
23*
24* Válka: válka se vine celým příběhem jako červená nit. Válka, v níž je potlačena lidskost, lidské štěstí, svoboda… Válka, která s sebou nese strach.. Strach dělá z lidí poslušné beránky.
V příběhu se můžete dočíst o postupném strachu, také o tom, jaké národy se raději vzdají vlastní identity a přidají se k vojskům Saurona a také to, jak velmi těžké je strachu z války vzdorovat.
25* některá podobenství Středozemě s reálnými prvky v naší historii jsou až zarážející, pojďme se na některé podívat
26*
27* některé se staly, jiné ne. Druhý díl trilogie nese název Dvě věže. Pan Tolkien nemohl tušit, co se stane 11. 9. 2001. V Jeho díle měl pád dvou věží měst symbolizovat zlomení lidské rasy a nastolení strachu a absolutní moci.

28* J.R.R. Tolkienovi se podařilo stvořit novou zem Středozem, s vlastní historií, současností a budoucností, s vlastními národy a jejich bájemi a legendami a dokonce vlastním jazykem, který vymyslel.
29*
30* stvoření nové země se podařilo například i Terry Pratchettovi, který vymyslel Zeměpochu
31* J.K Rowlingové a jejímu Harry Potterovi
32* C.L. Lewisovi Letopisy Narnie
33* J.M Bariie – Petr Pan
34* Lewis Caroll Alenka v Říši Divů
35* Ch. Paollini – Eragon
36* S. Meyer Stmívání
37* bratři Grimové – Červená karkulka

- 38* Fantazie je důležitější než informace : fantazie nám umožňuje vytvářet si sny, životní cíle a také nám napomáhá a ukazuje (tak to mají všichni hrdinové fantazy příběhů), že každý z nás, úplně každý je schopen velikých činů, když bude opravdu chtít. Proto nechme svou fantazii pracovat!

Prezentace k besedě ke stažení zde.


TED 2023

Marika Zadembská, Městská knihovna Třinec

Přichází Marika, suše, nevítá, nezdraví. (Je už na místě, sedí a kouká do čtečky).

Řeč: „Chtěla bych vám něco ukázat.“ Pouštíme PROMO4 Prometheus – Peter Weyland.

Marika: po skončení ukázky zatleská! „Co tomu říkáte? Není úžasné, kam se svět posunul díky všem těm úžasným technologiím a vynálezům?! Jste také nadšení z těch úžasných technologickým vymožeností, které máme? Kde byl svět před deseti, dvaceti lety, a kde jsme nyní? Můžeme hrát úžasné virtuální počítačové hry, koukat na 3D moving filmy, mít celou knihovnu u sebe kamkoli jdu. V jedné kapse mít I Pad ve druhé poukázku na kofeinové kapsle a slevu na OMLADU. Celý svět mi leží u nohou (u mého PC) doma. Mohu mít klidně i 600 přátel a se všemi být v kontaktu celý den, kdykoliv a kdekoliv. Plastická chirurgie mi může plnit mé sny o dokonalém těle.

Po včerejším omlazovacím přeočkování se cítím jako znovuzrozená, je mi skvěle.

Také se vám líbí tenhle úžasný svět plný techniky, pokroku, vymožeností? Za mnohé vděčíme právě Peteru Weylandovi! Chcete být také členy jeho fanklubu, jako já?“ Ukáže tričko, placky atd. a rozdává dotazníky a říká: „Jak se vám líbilo TO, co jste právě viděli, jak se vám líbí svět tolik zdokonalený vědeckými vynálezy, pokrokovými technologiemi,…

AKTIVITA I. = Dotazník se stupnicí (stačí zakroužkovat jeden bod) Ohodnoťte tuhle skvělou Weylendovu myšlenku na naší stupnici.

zazvoní telefon (trajlerová, výrazná hudba), nechá chvíli vyzvánět.

Objevuje se Martin, v tu chvíli Marika vypíná mobil.

ČTEME = Martin přichází a čte. Str. 167-170 z povídky Popkomando (Čerpadlo 6, Paolo Bacigalupi) …po N22.

AKTIVITA II = Výhody versus nebezpečí, které skýtá technický pokrok

Rozdělíme posluchače na dvě skupiny, první nadšení Technokrati, druhá Evoluční ontologové. Martin vysvětluje kdo je Technokrat a kdo je Evoluční ontolog. Upozornit na to, že Marika je typický Technokrat. Marika: „Za to já tě označím u nás mezi technokraty sprostým slovem Evoluční ontolog, pche.“ Skupina Technokratů si představí, co nám technika za deset let všeho dobrého přinese, co se zlepší, zdokonalí. Evoluční ontologové: se zamyslí, jaké hrozby a nebezpečí může technický pokrok způsobit. Skupiny necháme tak 5 minut samostatně diskutovat a následně jim dáme možnost jít do „duelu“.

ČTEME = str. 174 – 178…“Teď nechci mluvit o práci.“

AKTIVITA III = v průběhu písničky se zamyslete nad tím, jestli byste brali tu možnost „žít věčně“ být „nesmrtelní“ ale bez možnosti mít potomka, zažít tzv. pokračování generace. A svůj názor na to vyjádřete pouze gestem, pohybem, postojem, mimikou. Poprosíme tedy, aby nikdo nezůstal sedět ale tady mezi námi, v prostoru zaujali jakoukoli pozici!!!! Můžete už během písničky…???

Druhá varianta – vyjádřete svůj názor na nesmrtelnost – textem do komiksové bubliny.

Pouštíme písničku – nesmrtelný Kája Gott – Být stále mlád

ČTEME str. 179-186…

AKTIVITA IV = Promítání obrázků hraček – přežije/nepřežije rok 2023. Můžeme zvedat ruce u obrázku, která hračka, nebo předmět přežije ještě těch 10 -15 let. S čím se už nesetkáme.

ČTEME str. 187 – 195.

ZÁVĚR = opětovné vyplnění dotazníku TED (jinou barvou) – změnil se pohled posluchačů po tom, co slyšeli???

Postavíme se na pomyslnou hodnotovou linku – mezi Mariku a Martina, kde se vidí každý jednotlivec?! Na jaké straně. K jaké straně se více přiblíží. Může zůstat neutrální někde uprostřed…



Workshop - Gábika Futová: Hravá knižnica


Námety na hravé aktivity s detskými čitateľmi, prostredníctvom ktorých sa zoznámia s autorom, knihou, či textom podľa zamerania podujatia. Hry môžu byť súčasťou iných podujatí, sú určené na spestrenie knižničných aktivít. Využiteľné sú aj na knižnično – informačnú výchovu.

Príklad na rozprávke Čert a Kača (hlasné čítanie)

Prerozprávanie obsahu rozprávky:

Opica Lulu.

Opica Lulu je veľmi inteligentná. Aj keď nedokáže rozprávať, dokáže vyjadriť svoj názor gestami a mimikou. Dá sa s ňou dokonca porozprávať aj o rozprávke. Neveríte? Opica Lulu všade chodí so svojim ošetrovateľom, lebo najlepšie jej rozumie práve on.

Hra na Opicu Lulu:

Deti rozdelíme do dvojíc, jeden z dvojice je opica Lulu, druhý je ošetrovateľ. Ošetrovateľ položí Lulu otázku, Lulu odpovedá gestami a mimikou. Úlohou ošetrovateľa je pochopiť, čo mu chce opica Lulu povedať.

Cieľ: pochopenie obsahu rozprávky na základe hry – otázok a pantomimických odpovedí


Otázky:

a) Deti si ich môžu vo dvojiciach vymýšľať sami
b) Otázky môže nachystať knihovníčka, dvojice (ošetrovatelia) si otázky žrebujú
c) Knihovníčka môže rozprávku prerozprávať ešte raz, ale s otázkami: t.j. zaujímavé miesta neprečíta, ale opýta sa na ne
d) Deti nemusia byť rozdelené do dvojíc, každé dieťa môže znázorňovať Lulu, knihovníčka je ošetrovateľom

Veselá cesta za Inuitmi:

Hra na cestovanie, ktorá s rozprávkou zdanlivo nesúvisí. Knihovníčka je rozprávačom:

„Jedného dňa som sa rozhodla zorganizovať výpravu za Inuitmi. Inuiti sú národ, žijúci ďaleko na severe, tam kde v jednom kuse mrzne a sneží. Na cestu si teda pribalím... kožuch.“

Hráči – deti, by sa mali pripojiť k výprave. K výprave sa pripájajú vetou.

„Aj ja sa chcem zúčastniť výpravy za Inuitmi. Na cestu si pribalím... „ dieťa má uvážiť čo si vezme. Logicky môže odvodiť od prípravy knihovníčky, že bude potrebovať niečo do zimy, môže povedať napr.: „lyže.“

Rozprávač: „Teba neberiem.“

Ďalší hráč si pribalí povedzme hudbu.

Rozprávač: „Teba beriem.

Vysvetlenie: rozprávač so sebou berie iba tých hráčov, ktorí si so sebou berú niečo, čo sa vyskytlo v prečítanej rozprávke.

V inej verzii môže byť prepojením napr.: veci týkajúce sa iba pekla, alebo iba salaša, iba oblečenia Kače a pod.

Cieľ: Hra skúma pozornosť detí a podporuje ich predstavivosť.

Dramatizované rozprávanie alebo Ako to mohlo byť naozaj.

Podľa počtu detí si z rozprávky vyberieme počet postáv. Svoju úlohu majú aj vedľajšie postavy. Rozprávač – knihovníčka rozpráva celý príbeh tak, aby umožnila postavám reagovať v dialógoch. Príbeh si však treba predpripraviť tak, aby sa s ním ľahko pracovalo a aby bol vytvorený priestor pre dialógy:

Príklad (1. Časť rozprávky Čert a Kača po situáciu, kedy ovčiar vykydne Kaču do rybníka.)

Postavy:
Kača
Čert
Lucifer
Ovčiar

Kde bolo, tam bolo, v jednej dedine žila jedna stará dievka, ktorú všetci Kačou volali. Mala chalúpku i záhradu i pár zlatiek, ale za ženu by si ju nebol vzal ani ten posledný sluha, lebo Kača bola zlá a strašne papuľnatá.
Kača: .... (vreští čokoľvek napr. a Ty čo tu na mňa pozeráš, čo si ešte v živote poriadnu babu nevidel?) Kači nebol ochotný nikto pomôcť, lebo sa vadila a za každé slovo škriepila.
Keď jej napríklad mládenec pomohol drevo na zimu narúbať, Kača ho namiesto pláce vykričala: ... (napr.: tomuto hovoríš narúbané drevo? A toto že sú triesky? Sama by som to s ľavou rukou lepšie urobila....)

Každú nedeľu bola v dedine tancovačka. Kača na každú chodila, ale kým ostatné dievčence mládenci vykrúcali jedna radosť, Kača stála stále v kúte. Až raz si až pomyslela: „A veru by som tancovala aj s čertom.“

Kde sa vzal, tu sa vzal, prihrmel sa zrazu na zábavu dôležitý pán. A hneď sa aj hrnie ku Kači, že si s ňou zatancuje:
Čert: .....
Kača:....

I tancovali a tancovali a Kača sa pyšne vykrúcala a keď zábava končila, Kača pošepla svojmu tanečníkovi, že by s ním veru i do smrti takto tancovala. Čert nezaváhal a ponúkol Kači, aby na neho vysadla, že ju vezme so sebou:
Čert: ...
Kača: ...

Čert zobral Kaču do pekla. Už bol aj unavený a keď ho ostatní čerti videli, chceli mu pomôcť a Kaču z neho zložiť, ale tá sa držala ako kliešť. I musel sa chudák čert obrátiť na Lucifera, s prosbou

o pomoc:
Čert: ...
Lucifer:...
Čo mohol chudák čert robiť. Opäť sa pobral na svet, tam sa premenil späť na človeka a snažil sa Kaču presvedčiť, aby sa ho pustila. Sľuboval jej modré z neba:
Čert...
Kača nič. Sľuboval jej zlato i drahé kamene:
Čert...
Kača ....
Úbohý čert, ledva sa už vliekol, keď tu stretol ovčiara. Ovčiar sa ho opýtal:
Ovčiar...
Čert mu vyrozprával, ako s Kačou na krku po svete chodí a že sa jej zbaviť nevie. Tu ovčiar rečie:
Ovčiar:...
Kata poslúchla a prikvačila sa na ovčiara. Čert zatiaľ poslušne ovce strážil a ovčiar kráčal s Kačou preč a dumal, ako sa jej zbaviť, lebo veru po chvíli už ani on nevládal. I napokon prišiel k rybníku a tu mu svitlo, že by doň Kaču hodil. Ale ako? Našťastie mal na sebe veľký kožuch. Ovčiar nebadane vytiahol, jednu ruku, potom druhú, odopne jednu slučku, potom druhú, až Kača „žblnk!“ leží v rybníku aj s kožuchom.

Možnosti:

a)
b)
c)
d)

Nechať deti tvoriť repliky do textu samostatne – podľa rozprávky.
Pripraviť repliky vopred a nechať deti, či prídu na to, ktorá replika patrí kam. Nahovoriť deti, aby repliky vymýšľali podľa vlastného úsudku, aj mimo textu rozprávky. Pripraviť deťom repliky, ktoré sa rozprávky vôbec nebudú týkať a nechať ich pracovať – vytvoriť text s uletenými textami.

Cieľ: podpora dramatickej tvorivosti

Tvorivé písanie

Vypíšeme si postavy.
Kača
Čert - tanečník
1. Mládenec
2.Mládenec
1. Dievčina
2. Dievčina
muzikant
1. Čert
2. Čert
Lucifer
Ovčiar
...

Deťom prečítame rozprávku. Pridelíme im postavy. Ich úlohou bude napísať príbeh o Čertovi a Kači z pohľadu pridelenej postavy.

Cieľ: rozvíjanie tvorivosti a predstavivosti, spájanie súvislosti, hľadanie príčin a dôsledkov.

Čertova poradňa
Rozdelíme deti na dve skupiny. Jedna skupina bude predstavovať Kaču, druhá skupina čerta. Každý člen skupiny Kača napíše do poradne problém, ktorý môže mať Kača.
Napr.: Nikto so mnou nechce tancovať, čo mám robiť? Ľudia ma ohovárajú po dedine a ja neviem prečo, čo mám robiť?

Skupina čertov zas napíše odpovede (odpovedí by malo byť presne podľa počtu otázok). Odpovede musia byť napísané konkrétne a môžu byť uletené. Napríklad: Vylez na komín a zakikiríkaj, uvidíš, že si ťa ľudia všimnú a pod.
Otázky pomiešame do jednej nádoby, odpovede do druhej. Potom skupiny vymeníme – pôvodná skupina čertov bude ťahať Kačine otázky a skupina Kači bude vyťahovať odpovede. Stále na jednu otázku, jedna odpoveď.

Možnosti:

a) Otázky typu mám problém, čo mám robiť? Odpovede typu: urob to a to.
b) Otázky typu Prečo? Odpovede typu Lebo...
c) Úvahy typu Keby som to a to. Odpovede typu: urobila by som to a to.

Cieľ: podpora tvorivosti detí pri tvorbe otázok týkajúcich sa postavy z rozprávky, podpora tvorivosti orientovaná zábavným smerom pri tvorbe čertovských odpovedí, hra s rozprávkou.

Slovné hry s rozprávkou

1. Prerozprávať rozprávku po jednom, ale tak, že každá veta bude mať určené začiatočné písmeno určené pres staršie deti, je to dosť náročné na vymýšľanie.

a) Vety budú začínať postupne podľa abecedy
b) Vety budú začínať na jedno určené písmeno (je dobré určiť veľmi frekventované písmeno), napr. Pod jedným kopcom bola a dedina a v tej dedine žila Kača. Pretože bola dosť protivná, nemala muža, aj keď mala domček, záhradku, ba aj pár zlatiek. Papuľovala vždy a všade. Preto ju ľudia nemali radi. Počas tancovačky s ňou nechcel tancovať žiadny mládenec. Počas jednej tancovačky však prišiel na zábavu cudzí pán. Papuľnatá kača by už bola tancovala aj s čertom a keď ju pán pozval do tanca, bez zaváhania súhlasila...

2. Hra na prikázané slovo.
Cieľom hry je upútať pozornosť detí na vopred dohodnuté slová. Deťom pridelíme slová, na ktoré musia vydať nejaký zvuk: tlesknúť, dupnúť, zvýsknuť, prdnúť perami a pod. Zvuky môžu charakterizovať postavy a predmety, ktorých sa budú týkať.
Napr.:
Kača = skríknutie Bodaj ťa parom bral (alebo český ekvivalent)
Čert = zadupotanie nohami
Tancovačka = ľudové zvýsknutie
Ovčiar= zapísknutie (najlepšie na prstoch)
Atď.: vymýšľať sa dá podľa počtu detí a podľa zaujímavosti slov.
Úlohou detí, je počas hlasného čítania zaregistrovať svoje slovo a po jeho prečítaní okamžite vydať pridelený zvuk.

3. Hra na zakázané slovo.
Rozprávku necháme čítať nahlas deti. Môžu čítať po vetách alebo po odsekoch. Niektoré slová však zakážeme a deti budú musieť nahradiť pri čítaní zakázané slová adekvátnymi výrazmi tak, aby rozprávka nestratila zmysel.
Napr. čerta môžeme nahradiť slovom pekelník, Kača môže byť pajedná žena a pod.
Skúška so slovami: tanec, tancovať, tanečník, tanečnica, čert, stará, dievka.

4. Hra na zakázané písmeno
Rozprávku čítajú deti postupne nahlas s tým, že budú mať zakázané konkrétne písmená. Napríklad a, r, l a pod. Zakázané písmená pri čítaní jednoducho vynechajú.

Ťažšou alternatívou je nahrádzať zakázané písmená inými.

Sľubotechna
Hra podobná poradni. Deti rozdelíme na dve skupiny. Jedna skupina bude vymýšľať podmienku typu: Ak urobíš to a to... (samozrejme v duchu rozprávky), druhá skupina vymýšľa odpovede typu: ja urobím to a to.

Náladové čítanie (obkukané z Detskej univerzity v Prešove)
Hlasné čítanie textu podľa nálady (veselo, smutne, plačlivo, roztržito, zamyslene, zlostne, lenivo a pod.), hlasné čítanie rôznymi spôsobmi (rýchlo, pomaly, koktavo, zadychčane, ako veľryba z Nema a pod.)

Workshop - Vladimíra Neužilová: Celé léto v jediném dni


Celé léto v jediném dni
Ray Bradbury


„Připraveni?“ „Připraveni!“ „Už to bude?“ „Za chvíli.“
„Vážně to vědci vědí? Dojde k tomu dneska? Určitě?“ „Hele, hele, tak se koukněte!“
Děti se k sobě mačkaly jako růžičky, jako stébla chmýru, navzájem propletené, a očima hledaly skryté slunce.
Pršelo. Pršelo už sedm let, tisíce a tisíce dní prostoupených a naplněných od úsvitu k úsvitu deštěm, pleskáním a chlístáním vody, svěžím křišťálovým poprcháváním i běsněním bouří tak prudkých, že ostrovy zalévaly přílivové vlny. Tisíce lesů podlehly drtivým lijákům, tisíckrát znovu vyrostly a opět podléhaly. Takový osud provázel planetu Venuši a onen hovor se odehrával ve třídě dětí astronautů a astronautek, kteří přijeli do rozmoklého světa založit civilizaci a žít. „Přestává, přestává!“ „Ano, ano!“
Margot stála stranou, stranou těch dětí, které si vůbec nemohou pamatovat dobu, kdy bylo venku taky něco jiného než ten věčný déšť a déšť. Všem bylo devět, a pokud i nastal před sedmi lety den, kdy slunce na hodinu vyšlo a ukázalo ohromenému světu svou tvář, nedokáží si ho už vybavit. Tu a tam v noci slyšela, jak se jim zdá sen a v něm si vybavují zlatou či žlutou barevnou křídu anebo minci velkou tak, že by se za ni dal koupit celý svět. Věděla, že ony žijí v domnění, že si pamatují pocit tepla, jak se jim rozléval po těle, rukou i nohou a roztřese­ných dlaních, jako krev vehnaná do tváří. Jenomže potom se vždycky probudily za zvuku jemného bubnování, nekonečného setřásání průzračných korálkových náhrdelníků na střechu, cestičku, zahrady, lesy, a jejich sny byly rázem tytam.
Včera si celý den ve škole četly o slunci. O tom, jak se podobá citrónu a jak je horké. A psaly o něm krátké povídky, kompozice nebo básně:
Myslím, že slunce je květina, co hodinu jen kvésti má.
Verše, čtené šeptem v ztichlé třídě, zatímco venku padal déšť, napsala Margot. „Pchá, to jsi nepsala ty!“ ohradil se jeden z chlapců.
„Psala,“ řekla Margot. „Psala.“
„Williame!“ napomenula ho učitelka.
Jenomže to bylo včera, Teď déšť slábl a děti byly nalepené na velkých oknech z tlustých skel.
„Kde je paní učitelka?“ „Přijde za chvíli.“ „Měla by si pospíšit, jinak to zmeškáme!“
Přivedly se samy do stavu velkého vzrušení, jako horečkou postižené setrvačné kolo.
Margot stála opuštěná. Byla to velmi křehká dívka, která jako by byla ztracená v dešti dlouhá léta a déšť jako by jí smyl modrou barvu z očí, rudou z úst a žlutou z vlasů. Podobala se staré vybledlé a zaprášené fotografii z alba, a pokud vůbec někdy promluvila, její hlas zněl jako z veliké dálky. Teď stála stranou a upřeně hleděla na déšť a mokrý svět plný šumu za obrovitým sklem.
„Na co koukáš ty?“ řekl William. Margot mlčela.
„Mluv, když se tě někdo na něco ptá.“ Strčil do ní. Ale ona se vlastní vůlí nepohnula, spíše se jím nechala odstrčit z místa.
Děti se od ní odtáhly, už od pohledu jim byla protivná. Cítila, že odcházejí.
A to všechno jenom proto, že si s nimi nechtěla hrát v ozvěnou zvučících tunelech podzemního města. Když ji plácly a daly se do běhu, stála, mžourala, ale nerozběhla se za nimi. Když se ve třídě zpívalo o šťastném životě a dětských hrách, její rty se takřka nehýbaly. Jenom když se zpívalo o slunci a létě, s pohle­dem upřeným na smáčená okna se přidávala k ostatním.
A krom toho se nejvíc provinila samozřejmě tím, že se sem přistěhovala teprve před pěti lety ze Země, že si pamatovala slunce a to, jak slunce i obloha vypadaly tenkrát, když jí byly čtyři a žila v Ohiu. Zatímco ony žily na Venuši odmalička, a když slunce vysvitlo naposledy, byly jim teprve dva roky a jeho barva a žár, ten pocit z něj dávno z paměti vymizely. Margot však nezapomněla.
„Je jako malá mince,“ řekla jednou se zavřenýma očima. „Ne, není!“ křičely děti.
„Je jako oheň v kamnech,“ řekla. „Lžeš, nic si nepamatuješ!“ křičely.
Jenomže ona si pamatovala a stála tiše v ústraní a hleděla na okna plná úžasných obrazců, tvořených stékající vodou. A taky jednou, před měsícem, se odmítla vysprchovat ve školních sprchách, křečovitě si tiskla ruce přes uši a přes hlavu a křičela, že se jí voda nesmí dotknout hlavy.
Pak, po této příhodě, nejasně vycítila, že je jiná než ostatní a že děti si její odlišnost uvědomují a straní se jí.
Proslýchalo se, že příští rok ji rodiče odvezou zpátky na Zem. Jí připadal ten návrat životně důležitý, třebaže rodina tím utrpí velkou finanční ztrátu. Děti ji tedy neměly rády ze všech těchto důvodů, ať již jejich důsledky byly malé či velké. Nesnášely její sněhobílý obličej, ostražité mlčení, vyhublost i pravděpodobný návrat na Zem.
„Zmizni!“ strčil do ní chlapec. „Na co čekáš?“
Nato, vůbec poprvé, se otočila a pohlédla na něj. A to, na co čekala, se jí zračilo v očích.
„No tak, co tady očumuješ!“ křikl chlapec vztekle. „Stejně nic neuvidíš!“ Pohnula rty.
„Nic!“ křičel. „Všechno byla jen legrace, no ne?“ obrátil se k ostatním dětem.
„Dneska nic nebude. Že ne?“ Všechny děti na něj udiveně zíraly, ale potom, jakmile pochopily, se smály a vrtěly hlavami. „Nic, nic!“
„Ale vždyť, vždyť to má být dneska, vědci to předpovídají, tvrdí, oni přece vědí, že slunce ...,“ šeptala Margot s bezmocným výrazem v očích.
„Jenom legrace!“ řekl chlapec a hrubě ji popadl. „Hele pojďte sem, zavřeme ji do skříně, než přijde učitelka!“
„To ne,“ řekla Margot a udělala krok zpátky.
Obstoupily ji, chytily, a přestože protestovala, prosila a nakonec plakala, odtáhly ji zpátky do tunelu, do kabinetu, do skříně, přirazily za ní dveře a zamkly. Stály, hleděly na dveře a viděly, jak se zachvívají pod údery jejích rukou a nárazy jejího těla. Slyšely její tlumené volání. Potom se s úsměvem obrátily, vydaly se zpátky a vyšly z tunelu právě v okamžiku, kdy se vrátila učitelka.
„Jste připraveny, děti?“ Pohlédla letmo na hodinky. „Ano!“ odpověděly sborem.
„Jsme tady všichni?“
„Ano!“ Déšť znatelně ustal.
Shlukly se u velikánských dveří. Přestalo pršet.
Jako by se náhle, uprostřed filmu o lavině, tornádu, hurikánu nebo sopečné erupci, objevila na zvukovém zařízení nějaká závada, která způsobila ztlumení a nakonec potlačení veškerého šumu, všech výbuchů, ozvěn a burácení, a pak jako by něco vytrhlo film z projektoru a založilo místo něj idylický diapozitiv s tropickou krajinou, který se nehýbal ani nechvěl. Svět se namáhavě dotočil a zůstal stát. Ticho bylo tak nesmírné a neuvěřitelné, až v člověku vyvolávalo pocit, že mu někdo zacpal uši anebo že úplně ohluchl. Děti si zakryly uši rukama. Už nestály tak blízko u sebe. Dveře se otevřely do stran a v ústrety jim zavanula vůně tichého, očekávajícího světa. Vyšlo slunce.
Mělo barvu žhavého bronzu a bylo obrovské. Nebe kolem mělo barvu oslnivě modré dlaždice. Džungle plála slunečním svitem, když děti, vytržené z okouzlení, vyběhly s řevem do jara.
„Nechoďte ale moc daleko,“ volala za nimi učitelka. „Víte, že máte jenom dvě hodiny. Asi byste pak nechtěly zůstat zavřené venku!“ Jenomže kde těm už byl konec! Obracely tváře k obloze a vnímaly slunce na lících jako horkou žehličku, odhazovaly kabátky a vystavovaly paže pálivým slunečním paprskům.
„Je to lepší než horské slunce, že jo?“ „Stokrát lepší!“
Zastavily se a stanuly ve velké džungli, která pokrývala celou Venuši, rostla a nikdy růst nepřestala, bouřlivě, doslova před očima. Podobala se hnízdu chobotnic, z něhož se do výšky pnuly propletence chapadlovitého býlí, všečhno se chvělo a kvetlo v tom jepičím jaru. Ta džungle měla vinou těch dlouhých bezslunečných dní barvu popelavé pryže. Měla barvu kamení, tvarohu i inkoustu, ale i barvu luny.
Děti se rozdováděně válely po pružné a živé matraci divokého porostu a slyše­ly, jak pod nimi vrže a vzdychá. Pobíhaly mezi stromy, smekaly se a padaly, hrály si na schovávanou a na babu, ale nejvíc ze všeho mžouraly do slunce, až se jim po tvářích řinuly slzy, vzpínaly ruce k té žluté a úžasně modré záplavě, vdechova­ly k nevíře svěží vzduch a nemohly se nasytit toho ticha, jež je načas pozdrželo v požehnaném moři tišiny a nehybnosti. Na všechno se dívaly s neukojitelnou lačností. A potom, s divou radostí zvěře, která našla východ z jeskyně, se rozběhly a s halekáním běhaly pořád dokola. Běhaly hodinu a stále se nemohly nabažit pohybu.
A pak ...
Uprostřed skotačení jedna dívka vykřikla. Všichni strnuli. Dívka stojící venku před sebe natáhla ruku.
„Ach podívejte, podívejte,“ řekla a celá se chvěla. Váhavě k ní došly a pohlédly na její otevřenou dlaň. V jejím středu se zachytila obrovská dešťová kapka. Při pohledu na ni se dala do pláče.
Děti vzhlédly mlčky k obloze. Ozvaly se vzdechy plné lítosti.
Na nosy, tváře a ústa jim kráplo pár studených kapek. Slunce se vytratilo za náhlými chuchvalci mlhy. Kolem nich studeně zavanul vítr. Obrátily se a vykročily zpátky k podzemnímu domu, s rukama podél těla a vadnoucími úsměvy.
Vyděsilo je prásknutí hromu, a klopýtajíce jedno přes druhé, podobné listí před náporem nové vichřice, se daly do běhu. Blýskalo se čím dál blíž. Obloha se v mžiku potáhla půlnočním hávem.
Chvíli postály u vchodu do podzemí, dokud se hustě nerozpršelo. Potom zavřely dveře a k uším jim doléhal nesmírný hukot, způsobený padajícími tunami a lavinami deště, všude a po všechny časy.
„Potrvá to dalších sedm let?“ „Ano. Sedm.“
Potom ze sebe jedno z dětí vyrazilo slabý výkřik. „Margot!“ „Cože?“ „Je ještě pořád zamčená ve skříni.“ „Margot.“
Stály jako přibité k podlaze. Vyhýbavě se na sebe podívaly a pak uhnuly pohledem. Letmo se zadívaly ven na svět, kde nyní pršelo a pršelo, do omrzení. Netroufaly si pohlédnout jeden druhému do očí. V obličeji byly vážné a bledé. Se sklopenými hlavami si prohlížely své ruce, nohy. „Margot.“
Jedna z dívek řekla: „Tak co ?“ Nikdo se nepohnul. „No, tak,“ zašeptala.
Za zvuku studeného deště se šouraly chodbou. Zvenčí k nim doléhal řev bouře a hromobití, když u vchodu zabočily ke kabinetu, a ve tvářích se jim přitom odráželo modré strašidelné světlo z blesků. Loudavě přešly ke dveřím skříně a zůstaly stát.
Za dveřmi nic než ticho.
Ještě váhavěji odemkly a pustily Margot ven.

Dramatizace - Celé léto v jediném dni